Všechno zlé je k něčemu dobré. Za to, že se k nám rozšířilo pěstování pohanky, vděčíme středověkým nájezdům Tatarů , při kterých se dostala do Evropy. A podle pohanských hord dostala i české jméno.
Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum) je stará kulturní plodina pocházející až z Číny. Přestože její semena budí dojem, že se jedná o obilovinu, není tomu tak. Pohanka patří do čeledi rostlin rdesnovitých a jejími příbuznými jsou třeba šťovík, truskavec nebo rebarbora.
Ač byla v druhé polovině minulého století u nás téměř zapomenuta, v současnosti její pěstování zažívá renesanci. Důvodem jsou jednak poměrně nízké pěstební nároky i v ekologickém farmaření, zejména však zajímavé nutriční složení této pseudoobiloviny. Ve 100 gramech pohankových semínek je 13 gramů proteinů, pouze 3 gramy tuku, 71 gramů karbohydrátů, z nichž 10 gramů, to je 40% doporučené denní dávky, tvoří dietní vláknina. Vyniká podílem hořčíku, fosforu, mědi, a manganu, solidně jsou zastoupeny také železo, draslík, zinek a selen. Semínka poskytují celý komplex vitamínů skupiny B kromě B12.
Pohanka je funkční alternativou cereálií, převyšuje je však nejen běžnými výživovými parametry, ale také celkovým vlivem na lidský organismus:
- má nízký glykemický index, chrání před diabetem a ukládáním tukových zásob
- je v ní zanedbatelné množství cholesterolu, antioxidanty navíc omezují absorpci špatného cholesterolu v těle
- poskytuje nezanedbatelnou dávku rostlinných proteinů podílejících se na budování svalové tkáně
- neobsahuje gluten a proto je pohanka a výrobky z ní vhodná pro lidí trpící celiakií nebo alergií na lepek
- vláknina podporuje zdravé trávení, kvalitní peristaltiku střev a vylučování toxinů z těla
- vláknina dodává trávenině objem, udrží vás déle syté a zamezí náhlým pocitům hladu
- vitamíny skupiny B podporují rozvoj imunitního systému a jsou nezbytné pro řadu metabolických procesů
- flavonoid rutin léčí křehkost krevních kapilár, zvyšuje pružnost cév, snižuje hypertenzi a neutralizuje volné radikály
- spektrum minerálů působí na pevnost kostí a zubů, ale také na správnou činnost nervového systému
Použití pohanky v kuchyni má dlouhou tradici zejména v Asii. V Japonsku jsou populární nudle soba, v Korei zase jejich obdoba zvaná memil-guksu. Po staletí je pohanka strategickou potravinou v severní Číně a v Tibetu, v Indii je plodina nezastupitelná v době hinduistického půstu. Mezi italské těstoviny patří pizzoccheri, krátké tagliatelle z 80 % pohankové a 20% pšeničné mouky. V Rusku jsou ozdobou lidové kuchyně pohankové lívanečky – bliny. Pohanková mouka je výborná pro pečení chleba, vaření kaše, pohanková lámanka rychle a zdravě zahustí polévky, využít ji lze místo strouhanky či housky do masové sekané nebo zeleninových karbanátků. Záleží jen na invenci kuchaře.
