Před mnoha lety žili v hlubokém amazonském pralese muž a žena. Byl to nejšťastnější pár v celém kmeni a všichni je měli rádi, protože byli velmi pracovití a ochotně pomáhali ostatním. Jen jedna věc je trápila, neměli žádné děti. Nejvyšší indiánský bůh Tupa se nad nimi proto slitoval, dal jim překrásného syna a učinil je ještě šťastnějšími.
Jak jejich syn rostl, stal se jedním z nejsilnějších a nejchytřejších chlapců kmene. Výtečně ovládal luk a byl také jejich nejlepším stopařem. Lidé si ho oblíbili pro jeho dobrosrdečnost. Chlapec se brzy naučil vše o amazonské džungli. Znal chování zvířat lépe než kterýkoliv jiný chlapec v kmeni. Říkalo se, že rozumí řeči zvířat, zpěvu ptáků a dokonce umí přelstít hady. Jen jednu věc neznal. Nikdo mu nikdy nepověděl o Juruparim, zlém duchu skrývajícím se v srdci džungle. Jeho rodiče i ostatní starší členové kmene si mysleli, že je příliš mladý na tak hrozivou zvěst.
Zprávy o dovednosti a šikovnosti indiánského chlapce se však donesly až k uším zlého ducha. Jurupari se strašně rozzuřil, že je tak mladý chlapec respektován lidmi, zvířaty i ptáky. Rozhodl se, že se mladému indiánovi pomstí. Jednou, když šel chlapec sbírat ovoce pro svou matku, zavětřil svou příležitost. Proměnil se v hada, ukryl se vysoko v koruně chlebovníku a čekal, až chlapec přijde trhat ovoce. Jakmile hoch vylezl vzhůru, Jurupari zaútočil a jeho jedovaté zuby se zabořily do chlapcovy paže. Ten, ochromen sílou jedu zlého ducha, spadl ze stromu mrtvý na zem.
Když se mladík nevrátil z džungle domů ani po západu slunce, dostali o něj rodiče strach a otec s dalšími muži z kmene se ho vydali hledat. Jeho tělo se stopami po hadím kousnutí našli pod stromem obrovského chlebovníku. Nejprve tomu nemohli uvěřit, protože byli přesvědčeni, že chlapec věděl všechno o hadech v džungli a nikdy by se nenechal uštknout. Po chvíli dohadování ale nejstarší muž prohlásil: „Musel to být Jurupari. To bylo jediné tajemství džungle, které neznal. A my jsme mu o něm nikdy neřekli.“
Všechny indiány z jeho kmene i ze sousedních přemohl smutek. Velký indiánský bůh Tupa byl také hluboce zarmoucen. Z modré oblohy bez mráčku se najednou zablesklo a zaznělo burácení hromu. Matka mrtvého hocha porozuměla poselství, které zaslal Tupa celému kmeni.
„To je Tupa“, řekla. „Chce nás utěšit po ztrátě tak výjimečného syna. Říká, ať zasadíme jeho oči do půdy džungle. Ty oči vyrostou a stane se z nich zázračná rostlina, která vyléčí mnoho našich nemocí.“
Tak se také stalo. Oči chlapce byly pečlivě zasazeny do země a netrvalo dlouho a nová rostlina vyklíčila. Indiáni ji nazvali „gwa-ra-ná“ neboli guarana, což v jejich jazyce znamená „ovoce jako oči lidí“. Obyvatelé Amazonie dodnes používají prášek z plodů guarany jako lék, který jim poskytuje jedna z nejmocnějších rostlin amazonského pralesa.
