Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) je vytrvalá léčivá bylina rostoucí vyjma nejjižnějších oblastí na celém území Evropy, ve velké části Asie a zavlečena byla také do Severní Ameriky. Jde o vlhkomilnou rostlinu, proto se s ní nejčastěji setkáte v mokřadech, na vlhkých loukách a březích vodních toků. Běžně dorůstá velikosti od 50 cm do 150 cm, ojediněle až do dvou metrů. Pro léčivé účely se využívá nať rostlin s maximálně 70 cm lodyhou a zejména vonící bílá květenství. Ideálním obdobím sběru jsou letní měsíce – červen, červenec a srpen.
Lidovou medicínou je tužebník využíván již po staletí
Pro léčebné účely je tužebník lidovou medicínou využíván po celá staletí. Všímali si ho však také mnozí učenci. Například již v roce 1597 botanik John Gerard napsal, že vůně tužebníku oblažuje smysly. V roce 1652 anglický lékař Nicholas Culpeper zaznamenal příznivé účinky rostlinné drogy na trávení. Voňavé kytice tužebníku zdobily také komnaty anglické královny Alžběty I. Tužebník byl podobně jako kůra vrby bílé využíván k získávání izolované kyseliny salicylové. A pro zajímavost – základ názvu Aspirin, slovo „spirin“ vzniklo odvozením od staršího vědeckého jména tužebníku jilmového (Spiraea ulmaria).
Léčivé využití tužebníku jilmového
Droga obsahuje éterické oleje, flavonoidy, spirein, vanilin, třísloviny, minerály a v neposlední řadě salicylaldehyd a methylsalicylát, tedy sloučeniny s účinkem srovnatelným s populárním Aspirinem. Výčet medicinálních účinků je poměrně široký. Tužebníkový čaj se používá při nachlazení a pro snížení horečky. Tlumí bolesti kloubů při revmatismu, uleví od bolestí hlavy a zubů. Léčí zánětlivé procesy v těle, působí antibakteriálně a močopudně, proto je vhodný i při nemocech močového ústrojí a ledvin. Pozitivní vliv má také při chronických průjmech.
Jak sušit tužebník a doporučené dávkování
Tužebník se šetrně suší za nízkých teplot do 40 stupňů Celsia, nálev připravíte z jedné lžičky sušené byliny vylouhované za 10 minut v šálku horké vody. Doporučené dávkování je 2 až 3 šálky denně. Tužebník by neměly užívat těhotné a kojící ženy, malé děti, astmatici a vyvarovat se ho musí také jedinci, u kterých dochází k nežádoucím interakcím při požití salicylátů.
Někteří léčitelé ho doporučují také pacientům s žaludečními vředy, ale vzhledem k erozivním účinkům salicylátů na sliznici gastrointestinálního traktu je tato terapie více než sporná.
