Sebepoškozování se řadí mezi psychické poruchy a spočívá v záměrném ubližování sám sobě. Důvodů může být mnoho – od rodinných problémů, rozchodu až po deprese, nízké sebevědomí nebo citovou deprivaci. Jak rozeznat signály u někoho vámi blízkého a co v takovém případě dělat? Řekneme si v následujícím článku.
Nejčastější formy sebepoškozování
Toto sebezraňující chování je návykové a vede k dlouhodobým zdravotním problémům. U dospívajících se často objevuje řezání, škrábání, pálení, típání cigaret do různých částí těla, bodání kružítkem nebo propichování kůže. Studie prokázaly, že zhruba 10 % mladých lidí se v některém stádiu života sebepoškozovalo, tento problém se však vyskytuje také u dospělých jedinců.
Příčiny
Hlavní důvody sebepoškozování jsme si již uvedli výše, mezi další se řadí drogová závislost, alkoholismus, sexuální zneužívání, znásilnění, tělesné nebo psychické týrání. Dále pocit frustrace, bezmoci, vzteku, smutku nebo lítosti. Bolest přehluší duševní bolest, mozek vyplaví endorfiny a zbaví vás úzkosti a špatných pocitů. Lidé se tak snaží přebít psychické problémy a záměrně si poškozují své tělo.
Závislost
Jedná se o stejný problém, jako je například závislost na alkoholu, cigaretách nebo drogách. Člověk se motá v začarovaném kruhu a neví, jak z něho ven. První poškození dodá tělu úlevu, po chvíli však člověku dojde, co udělal, začne se stydět a kvůli tomuto pocitu si ublíží znova. Následuje uzavření se sám do sebe, postižený začne nosit dlouhé rukávy a izoluje se od okolí.
Pokud si toho všimne někdo blízký, vymlouvá se a lže, že se nic neděje. Není schopen si přiznat potřebu lékařské pomoci nebo fakt, že sebepoškozování opravdu není zdravé. V této fázi se o dotyčného začne bát blízká rodina, kamarádi a začíná přemlouvání k léčbě.
Jak sebepoškozování poznat?
Vyslechněte dotyčného, zkuste si s ním otevřeně promluvit, neodsuzujte ho a snažte se pochopit vše, co říká. Pokud o problému nechce mluvit, nepřemlouvejte ho ani nenuťte, dejte mu dostatečný čas a prostor. Chovejte se starostlivě, na postiženého nezvyšujte hlas, netrestejte ho ani mu ničím nevyhrožujte.
Zachovejte klid, nestresujte se a nevybíjejte si zlost na svých blízkých. Jestliže se cítíte bezradně, navrhněte jiné řešení, například terapii formou dopisů, svěření se jinému členovi rodiny nebo opatrně zmiňte možnou návštěvu psychologa.
