Vitamín D je souhrnný název pro skupinu steroidních prekurzorů nezbytných pro syntézu hormonu kalcitriolu, který je zcela zásadní pro hospodaření organismu s minerály nejdůležitějšími pro stavbu kostí a zubů – vápníkem a fosforem. Proto se také vitamínu D někdy říká antirachitický vitamín. Dostatek vitamínu D má však v těle vliv i na řadu dalších funkcí. Podporuje rozvoj imunitního systému, zdraví mozku a nervového systému, kardiovaskulární soustavy a plic. Podílí se na regulaci hladiny inzulínu a minimalizuje riziko onemocnění diabetem. Chrání před bolestmi a ochablostí svalů, depresemi a má i protirakovinné účinky.
Zdroje vitamínu D
Abychom si vyprodukovali dostatek vitamínu D, je nutné denně vystavit kůži nejlépe na 10 až 30 minut slunečnímu záření. Obvykle stačí ukázat sluníčku tvář a odhalit pokožku rukou. Pokud se v létě svlečeme do plavek, budeme zásobovat tělo vitamínem D rychleji a ve větší míře. Ovšem pozor, jakýkoliv UV blok (opalovací krémy s ochranným faktorem, sklo, protisluneční fólie a jiné bariéry) jeho tvorbu znemožní.
Vitamín D nedokáže tělo dlouhodobě skladovat, proto zejména v zimních měsících může dojít k jeho deficitu. Ten se projevuje měknutím kostí a zvýšenou kazivostí zubů. Zdroji živočišné formy vitamínu D – vitamínu D3, vědecky cholekalciferolu či kalciolu, jsou vaječné žloutky, mléko a mléčné výrobky, játra a rybí tuk. Rostlinná forma je označována jako vitamín D2 nebo ergokalciferol. V podstatě jediným použitelným rostlinným doplňkem jsou houby rostoucí a ideálně i sušené na slunci. Prášek z hlívy ústřičné, která byla před sušením mrazem a rozemletím vystavena hodinovému vlivu UV záření, obsahuje až 160 µg vitamínu D2 v jednom gramu. Doporučená denní dávka přitom činí 15 µg.
Vzhledem k tomu, že regulační mechanismy syntézy vitamínu D v organismu nedovolí při pouhém působení slunečního světla produkci vedoucí k hypervitaminóze, k předávkování dochází velmi vzácně. Projevuje se pak hyperkalcémií, narušením metabolismu vápníku a fosforu, vzácně končí smrtí.
